Nemoci kopyt:
Podotrochloza - onemocnění kopytní kladky, zánět mazového váčku, zánět kopytního kloubu, navicular disease
Jedná se technicky o kopyto těsné v rospěrkách. Pokud jsou rozpěrky příliš dlouhé a mají kontakt se zemí stejně jako kopytní stěny, podílejí se na nesení váhy. Pak také "podpírají" chodidlovou klenbu, zamezují tak její zploštění při zatížení vahou. Tím je chodidlová škára popř. škára rozpěrek a korunky při každém kroku stlačována mezi šlachu ohybače a rozpěrku. Rozpěrky jsou při zatížení dlouhými patkami ještě navíc tlačeny proti šlaše hlubokého ohybače. Špatná situace příliš dlouhých rozpěrek se tím ještě zhoršuje, tlak vzůru je zvyšován, kopytní škára v oblasti chodidla a rozpěrek je ještě více stlačována a zhožďována. Krevní cévy, které probíhají škárou chodidla, jsou tím přirozeně rovněž přiškrcovány.
Zvláštní pozornost si však zaslouží skutečnost, že kůň se snaží vyhnout bolesti v oblasti střelkové kosti, kde vzniká největší tlak chodidla. Proto ohýbá kloub mezi kopytní kostí a korunkovou kostí a staví kopytní kost strměji. Tato odchylka od fyziologického uspořádání kostí a kostry vede k tomu, že digitální arterie (tepny v prstu) mezi výběžky kopytní kosti a střelkovou kostí jsou tisknuty-sevřeny. Protože však krev shora pernamentně dotéká, dochází nad místem sevření k nahromadění krve v arteriích, které se následně rozšiřují. Nahromadění (zpětné vzdutí) postihuje také postraní větve arterií, které vedou do střelkové kosti. jak víme, tam, kde působí zesílený tlak, ubývá kostní hmota. Tak jsou dutiny pro malé arteriev kosti širší, než u zdravých kopyt bez městnání krve. Tyto dutiny jsou viditelné na rentgenovém snímku a jsou často považovány za diagnostickou pomůcku pro určení "podotrochlózy". Míní se, že úbytek kostní hmoty je příčinou kulhání, ačkoli to tak nemůže být, protože kostní spongiózou neprobíhají žádné senzorické nervy, jak je známo již z anatomie člověka. Zmíníme stručně jiný častý jev na střelkové kosti - hluboké zářezy nebo baňkovité (paličkovité) rozšířeniny na spodním okraji střelkové kosti. Nejedná se opět o žádnou vnitřní "nemoc" geneticky podloženou či podmíněnou látkovou výměnou. Tyto útvary vznikají rovněž působení vnějšího tlaku na okraji kosti. Na distální (spodní) straně střelkové kosti jsou malá vlákna (vazivová),spojující střelkovou a kopytní kost. Tato vazivová vlákna při patologické změně polohy střelkové kosti (při nefyziologickém úhlu kloubu mezi korunkovou kostí a kopytní kostí) tlačí proti okraji kosti, popř. táhnou jiným, nefyziologickým směrem, což pak vede k odbourávání - úbytku kostní hmoty na okraji střelkové kosti.
A to vše je PODOTROCHLÓZA
www.vycvikprodejkoni.wbs.cz
www.ponici.websnadno.cz